S paraglidingovou lékárničkou jsem si skutečně užil a mělo to i zajímavý vývoj. Posuďte sami…
Když jsme v roce 2002 s Ďurem poprvé odlétali na náš první himálájský bivak, lékárnička byla poměrně diskutovaným tématem a sehnat do ní všechno, co jsme si navymýšleli, nebylo zdaleka jednoduché.
Chtěli jsme být připraveni na to, kdybychom byli nachlazení, kdybychom museli nasadit silná antibiotika, kdybychom měli ohromný průjem, vysoké horečky, kdyby v okolí nebyla pitná voda, kdybychom museli ošetřit tržné rány, tepenné krvácení, výrony kotníku, problémy s vazy v kolenou, kdybychom museli řezat do těla, kdybychom potřebovali nitrožilně podávat látky, kdybychom museli píchnout adrenalin. Byli jsme připraveni téměř na cokoliv.
Fakt je, že to stálo dost peněz, vážilo to více jak kilo, na letišti jsem se bál, že mně zavřou za pašování drog, ale také je pravda, že skoro polovinu jsme toho skutečně použili. Mezi “nás” však počítám i toho krásného papouška co pořád řval a my se ho pokoušeli převést letadlem domů.
Za ty roky, co na tyhle akce jezdím, jsem ale zjistil, že:
– nachlazení či nějaká viróza se spouští pravidelně, když se snažím na poslední chvíli stihnout připravit všechno na dobu, kdy jsem na expedici a dostávám se tak několik dní do slušného presu. Pak následuje přesun, málo spánku, občas i nějaká ta dávka alkoholu, časový posun… Tělo to vydrží, ale jenom co se začne uvolňovat, tak mi to vrátí i s úroky. Takže doporučuji tak moc před odjezdem nekvaltovat a udržovat se v nějakém rozumném klidu. Pravidelně doplňovat vitamíny a co nejvíce spát.
– s průjmem, zvláště v Asii, to je vždy problém. Je třeba dobře vybírat, co člověk jí, hlavně na začátku akce. V horách toho jídla moc není a po akci už je to celkem jedno.
– tržné rány a tepenné krvácení jsou poměrně nepravděpodobné. Tedy za letu. Co se děje při náhodných oslavách po přeletu, to už je druhá věc.
– pitná voda se v horách dá najít, je potřeba se dostat k místním pastevcům, oni mají své čisté pramínky, potoky nad kterými se pasou stáda jsou samozřejmě špatným řešením.
– a abych nepotřeboval injekce, řezat do těla či dávku adrenalinu – k tomu slouží kvalitní trénink, volba vhodného vybavení a výběr optimální trasy vzhledem k meteo situaci – takže zase trénink.
Po několika letech postupné selekce jsem skončil s 96ti gramovou lékárničkou, ve které je konkrétně toto (a to ji skutečně až v tuto chvíli otevírám a vysypávám před sebe na stůl):
– 6 tablet ENTEROLu (na střevní chřipku a křeče v žaludku)
– 10 tablet ZALDIARu (silné analgetikum na bolest zad)
– 14 tablet STOPEXu (na suchý dráždivý kašel)
– 5 tablet PARALENu (na bolest, chřipku a nachlazení)
– 6 tablet BRUFENu (na horečku a bolest)
– 12 tablet PREVENTANu (podporuje imunitu)
– 3 cumlací tablety TANTUM VERDE (na infekci v krku)
– 1 sáček AULINu (na bolest zubů, hlavy, zad, svalů a kloubů)
– 2 obvazy na rány 80 x 100 mm
– 10 cm náplastě na drobné ranky
– 1 ks kompres Medicomp Drain 7.5×7.5cm (na rány)
– 2 ks hemostatické houby GELITA SPON (na žilní a tepenná krvácení)
– 15×15 cm samolepícího SKYTEXu (když něco někde nechce držet)
Celé to, jak už jsem psal, váží 96 gramů (včetně obalu) a mohu to doporučit na cestování paragliding i jakýkoliv jiný sport.
Tak ať z toho nemusíte použít ani ten Brufen :o).
Hoj
Dalibor